Z historie hasičského sboru
Jelikož hasičská kronika se ve II. světové válce ztratila, následující údaje uvádím jako opis z kroniky města, zaznamenané ředitelem školy panem Janem Kluhem v roce 1907.:
„Nejprvnějším spolkem v Habrech jest sbor dobrovolných hasičů, založený 4.máje 1879. Sbor čítá 32 členů činných, 3 přispívající. Slušno poznamenati, že v době letní vykonává s ochotou službu bližnímu, vykonávajíc noční hlídky, opatruje své spoluobčany nejen před zhoubným požárem, ale i před zlým škůdcem, zlodějem. Spolku to budiž poznamenáno ke cti budoucí. Spolek, nemaje jmění, nemůže také podpory nemajetných v pádu neštěstí udíleti – jen někdy nějakého milodaru. Většina podpor, milodarů a příspěvků potřebuje se na zakoupení a pořízení hasičského šatstva a náčiní. V roce 1887 byla vystavěna kůlna na hasičské náčiní, kteréž pozůstává ze dvou nových a jedné staré stříkačky a více jiných hasičských věcí a náčiní, takže možno říci, že sboru ničeho neschází. Sbor působil a působí vždy ochotně a pilně nejen po naší vesnici, ale i v okolí a sousedních obcích. Roku 1890 v červenci odbýváno zde veřejné cvičení za hojné účasti celé župy jako hasičská slavnost. K výcviku tomu měl cizího velitele, který po čtyři neděle sbor cvičil. Sboru při veřejném cvičení tom dostalo se zasloužené pochvaly. Dne ne 3 října r. 1909 žádal sbor dobrovolných hasičů městské zastupitelstvo v Habrech o zakoupení parní stříkačky. Namítnuto, že starý stroj potřebuje stálé opravy atak, že město nic nezíská a brzo nezbývá hodit starý stroj do starého železa. Má-li město zakoupit nákladný nový stroj, nutno mýti ve městě řádně vycvičený a disciplinovaný sbor hasičský. Tedy nejen kázeň, ale i výcvik. Navrhuje se, aby městská rada vyslala jednoho svého člena, aby byl přítomen každému hasičskému výcviku. K tomu má jmenovati dva nebo tři znalce, aby pečovali o náležitý výcvik mužstva. Poté je možno koupit drahý stroj za 9000 korun. Navrhuje se, aby obnos na novou stříkačku na rozích byl poznamenán a obecenstvo bylo vyzváno k souhlasu nebo protestu. Zemská úřední jednotka hasičská požádá se v této sekci o dobrozdání. (Jak je zřejmé, ke koupi stříkačky nedošlo) Dne 14.července 1929 pořádal sbor dobrovolných hasičů v Habrech slavnost k 50 letému trvání sboru. Slavnost byla i cizími sbory navštívena a zdařila se úplně. Slavnost poctil svou návštěvou zakladatel a první velitel sboru pan Josef Klenka, profesor z Prahy. Nepřítomný starosta Josef Geier přál telegraficky slavnosti plný zdar. Při této příležitosti bylo vysloveno přání opatřit pro sbor novou stříkačku. Dobrovolný sbor hasičů v Habrech zakoupil od firmy Ing. Antonín Holeček ve Vysočanech motorovou stříkačku výkonu 54HP s příslušenstvím za 47500,-Kč. Sbor doplatil ze svého majetku 6000,-Kč a za zbytek, vypůjčený od okresní hospodářské záložny, zaručilo se město dluhopisem ze dne 11.ledna 1930. Dne 29. července uspořádal sbor dobrovolných hasičů slavnost odevzdání nové motorové stříkačky. O 10. hodině dopolední koncertovala kapela pana Neckáře na náměstí, odpoledne o 1. hodině předal starosta města Josef Geier slavnostním způsobem stříkačku sboru, načež sbor konal veřejné cvičení. Poté byla volná zábava v zahradě hostince v Ráje a večer věneček. Slavnosti se zúčastnily sbory z Vilémova, Kněže a Frydnavy.“ (Tato stříkačka sloužila bez velkých potíží až do roku 1965, kdy byla nahrazena strojem novým PS 16 THS)
Zápisy v pamětní knize města Habry umlkají. neumlká však činnost dobrovolných hasičů. Zůstávají v době nesvobody prakticky jediným spolkem, který sdružoval občany v poslání bránit naše městečko i domovy proti požárům, pracoval jako jedna ze složek civilní protiletecké obrany, ale i posiloval národní sebevědomí. Zejména v období, kdy se v okolí schovávalo několik skupin partyzánů, dovedli hasiči často i s nasazením života plnit své staré hasičské heslo: Bližnímu ku pomoci, vlasti k obraně. Bez nutného zázemí pro partyzány, které vytvářeli čeští občané, by myšlenka rozvoje ozbrojeneckého odboje proti německé zvůli neměla dostatek sil. V řadách těch, kdo pomáhali a vydávali v nebezpečí i svoje domovy i životy, byli i členové hasičské jednoty. Již v revolučních dnech roku 1945 pomýšleli členové s velitelem Josefem Nedvědem v čele na získání trofejního vozu ustupující německé armády pro účely hasičů- Dne 2. červena 1945 daroval velitel jednotky Rudé armády č.18 kapitán Koršunov vůz značky Horch – Union o síle 80HP pro hasičský sbor. Vůz byl zajištěn panem Aloisem Rainišem, toho času řidičem vozu tehdejší sběrny vajec v Habrech a tam byl prozatím i garážován. Do provozu byl uveden svépomocí hasičů – řidičů a mechaniků. I přes potvrzení kapitána Koršunova byl Fondem Národní obnovy oceněn na 37627,- Kčs. Tyto peníze byly zaplaceny z vázaných vkladů za svépomoci místního národního výboru v Habrech. V tehdejším nedostatku motorových vozidel se na hasičský sbor velmi často obracela veřejnost se žádostí o převoz nemocných do nemocnice v Havlíčkově Brodě nebo Čáslavi. Z osobních prostředků a darů byl zakoupen za 50000,- Kčs vůz Dodge po americké armádě. V březnu roku 1946 byl vůz přivezen z Plzně tento sanitní vůz. Naše zbrojnice vedle fary byla příliš malá. Proto byla svépomocí vybudována ještě jedna garáž vedle školy čp. 83 a domem čp. 84. Zde později byla garážována sanitka. Tato garáž byla v roce 1991 zbořena. Sanitní vůz Dodge měl svého řidiče z řad hasičů, měl svůj inventář i vlastní kmenové jmění. Z peněz, které si na sebe vydělal četnými převozy a z příspěvků krajského ústředí Československého červeného kříže, byl v roce 1948 zakoupen druhý sanitní vůz Škoda Tudor za 107000,-Kčs. Spolu se spolkem Československého červeného kříže byla ustavena 20.11.1948 záchranná stanice v Habrech a hasiči v ní byli zastoupeni rovným dílem. Toto sanitní auto i součástky, jakož i ušetřený vklad téměř 74000,-Kčs, převzal dne 2.dubna 1952 Okresní ústav národního zdraví v Chotěboři do svého vlastnictví.Hasičský sbor v této době vlastnil vozy Horch. Dodge a stříkačků a Holeček o výkonu 2000l/min. Od roku 1947 jsme usilovali o stavbu modernizované zbrojnice. V lednu 1948 byly zhotoveny plány na zbrojnici, která měla stát na místě staré hasičské kůlny vedle fary. Byl z části připraven materiál, cihly, kámen, který členové sboru nalámali na lomu Peklo. To vše však bylo použito na stavbu v té době velmi potřebné prádelny vedle naší kůlny. Prádelna později zanikla a dům byl adaptován na bytovou jednotku čp. 288. Jelikož ke stavbě nedošlo a stará kůlna byla nevyhovující, hledalo se jiné řešení . Na schůzi dne 5.12.1954 dal tajemník MNV s. Menoušek návrh na adaptaci věznice za radnicí. Tyto cely byly vybudovány v době, kdy Habry byly soudním okresem. Na rekonstrukci jsme MNV půjčili spolkové peníze, neboť nebylo na mzdy dělníků. Bylo nutno odstranit příčky jednotlivých cel , zvýšit strop, vykopat montážní jámu (ve skále) a prorazit otvor pro vrata. Práce se protáhla až do roku 1956 a v červenci byl vůz Dodge včetně ostatního nářadí a výstroje přestěhován do nové garáže. Vůz Horch byl v té době na karosování ve Vysokém Mýtě. A tak nová zbrojnice byla vybudována našim nákladem a obětavou prací členů. Starou hasičskou kůlnu daroval MNV nově založenému zemědělskému družstvu, byla zde zřízena strojní dílna a později truhlárna. V současné době slouží kůlna městu jako skladiště. Po roce 1990 byla hasičům vrácena, byla postupně opravena střecha i venkovní omítky. Na podzim roku 1958 jsme odevzdali oba naše vozy Horch a Dodge na Okresní požární inspekci do Chotěboře. Výměnou jsme dostali nový požární vůz Tatra 805. Tento vůz byl kompletně vybaven hadicemi, nářadím a stříkačkou PS 8. V roce 1966 byl u zbrojnice postaven kovový sušák na hadice, na který jsme obdrželi finanční dotaci od okresní inspekce Požární ochrany v Havlíčkově Brodě. Jako další novou techniku jsme obdrželi stříkačku PS 12 na dvoukolovém přívěsu i s vybavením, za to jsme odevzdali dne 23. června 1978 starou DS 16. V tomto roce jsme též dosáhli nejlepšího umístění na okresní soutěži v Kožlí za poslední roky. Naši muži skončili na pěkné m třetím místě. V roce 1979 jsme oslavili sté výročí založení sboru. Na tyto oslavy jsme svépomocí renovovali koňskou stříkačku, která je v provozuschopném stavu dodnes. Sehnali jsme i naší stříkačku Holeček, která již byla ve špatném stavu a vyřazená u hasičů ve Vepříkově. Stříkačku nám opravil pan Alois Rainiš a byla jí též navrácena loukoťová kola. Máme ji dodnes v chodu a dobrém stavu. Oslavy se konaly na hřišti, kam jsme se odebrali ve slavnostním průvodu. Pamětní medaile obdrželi pan P. Zemek Václav, Zelinger Bohuslav, Černý Alois, Valtr Karel, Čihák Jaroslav a Kanta Florián. Po té následovala soutěž, které se zúčastnily tyto sbory: Habry, Vilémov, Skuhrov, Leština, Nová Ves u Leštiny, Kámen, Sedletín, Golčův Jeníkov. Naši muži se umístili na prvém místě. Večer se konala pouťová zábava na parketě s kapelou pana Pleskače. Druhý den tj. v neděli, jsme jako hasiči sehráli fotbalový zápas a pivovarem Golčův Jeníkov. Na podzim tohoto roku jsme převzali cisternový vůz Praga V3s. Tato cisterna byla ve velmi špatném stavu a přičiněním několika členů byla opravena a poprvé v historii jsme měli 3500 litrů vody v garáži k okamžitému použití. V květnu 1980 jsme obdrželi od Okresní inspekce PO v Havlíčkově Brodě německý speciál IFA W50 s částečným vybavením. Za tento vůz jsme odevzdali Tatru 805, která nám dobře sloužila 21 let. Z tohoto vozu jsme ponechali stříkačku PS 8, kterou jsme uložili po menších úpravách do vozu IFA. Na podzim roku 1981 jsme obdrželi novou stříkačku PS 12 a starou PS 8 jsme odevzdali požárnímu útvaru do Havlíčkova Brodu. V květnu roku 1983 nám byla nabídnuta novější cisterna za naší zastaralou Pragu CAS 16. Přivezli jsme požární cisternu novějšího typu Škoda RTHP CAS 25 o objemu vody 3500 litrů a výkonu čerpadla 2500l/min. Vzhledem k výšce vozidla jsme byli nuceni stavebními úpravami zvýšit vjezd do zbrojnice. Tento byl upraven o 20 cm a byla zabudována nová vrata. Speciál IFA byl garážován v objektu Zemědělského družstva v garáži na autobusových stanovištích. I zde jsme museli svépomocí předělat vrata pro vyšší vozidlo. Přišel rok 1990 a starosta pan Rainiš zjistil, že garáže ČSAD v Sázavské ulici jsou majetkem města. Požádal proto o jejich vyklizení a navrácení zpět městu. Jelikož byly ve velmi špatném stavu, započalo se s jejich adaptací na odpovídající stánek našich hasičů. Veškeré práce byly prováděny svépomocí několika členů. Město financovalo pouze materiál a vypomohlo dopravou materiálu. V roce 1992 jsem využili poslední možnost obnovy techniky pouze převodem. Za stávající PS 12 jsme obdrželi novou, stejného typu. Vzhledem k rostoucím lesním požárům v okolí jsme již delší čas usilovali o cisternu s větším obsahem vody a terénní úpravou.Zrušením továrny na nábytek Bučovicích u Slavkova se naskytla možnost odkoupení požární cisterny Tatra 148 o objemu 6000 litrů vody. Na jaře roku 1996 tento vůz město zakoupilo a finance jsme formou dotace od okresního úřadu dostali zpět. Z důvodu špatného stavu vozidla byla našimi členy provedena celková oprava nástavby i podvozku. Úpravou byl objem cisterny zvětšen na 6600 litrů. Hasičská zbrojnice je dokončena dle našich představ, zbývá dokončit sklad a oplocení. Technika je již garážována ve vytápěné zbrojnici. Od roku 1994 jsme pomocí vysílačky propojeni s hasičským záchranným sborem v Havlíčkově Brodě. Po ohlášení požáru či jiné události u nás i v našem okolí na číslo telefonu 150, je pomocí této vysílačky je uvedena v činnost požární siréna. Vzhledem ke konstrukci cisterny a její hmotnosti, která je téměř 19t, je Tatra na výjezd pomalá. Proto byla začátkem roku 1998 zakoupena cisterna na podvozku LIAZ Karosa o objemu 2500 litrů vody s vysokotlakým čerpadlem. Tato CAS 25 již splňuje požadavky rychlého zásahu. Cisterna je z roku 1987 a byla zakoupena městem od zrušeného podniku z Prahy. Byla opravena několika členy v době od ledna 1998 do června 1999, což představuje na 6000 hodin poctivé práce. Věříme v přislíbenou finanční pomoc a návrat vložených investic. Členové výjezdové jednotky jsou každoročně proškolováni a jednotka je v současné době i dobře vybavena odpovídající technikou. Jsme proto připraveni vždy pomoci našim spoluobčanům v nouzi a hlavně včas.
